Setkání s kamarádem

Po bůh ví, jaké době, zase venku s kamarádem. Neviděli jsme se nějak dva roky. Vídáme se málokdy, což je škoda. Dalo by se říci, že je to můj pomalu nejlepší kamarád, a k tomu téměř jediný. A především pravý kamarád, který mě drží nad vodou. Ostatní moji praví přátelé, jsou už po smrti, postupně mi umírají. Alespoň jeden stále žije, alespoň jeden je mezi živými, za to jsem rád. Známe se už pár let, od roku 2017, co jsem ho náhodou našel na Facebooku ve skupině básníků, jeho básně se mi líbili, tak jsem mu napsal, všiml jsem si že má v přátelích moji babičku, která se baví málo s kým, jen s lidmi co mají rozum, vlastní a správné názory, dobré srdce. No a tak zamnou tehdy přijel do psychiatrické léčebny, ve které jsem tehdy byl zavřený, a od té doby jsme blízcí přátelé. Za to jsem rád. Je to rodinný přítel. Má srdce ze zlata, ne zlato není tak cenné, jako jeho srdce. Dnešek jsem si užil, moc děkuji, že jsi. ☺❤

A seznámil jsem se i s jeho novým psím kamarádem. No není sladký?

Byli jsme opět v restauraci, zjistili jsme, že restauraci, do které jsme spolu začali chodit, už neexistuje, takže jsme museli najít jinou. Vzpomněl jsem si, že jsme s mamkou v jedné byli, která je v okolí, tak jsme díky tomu, šli do této. Ani jsem nevěděl, že tam mají zahrádku. Venku bylo vedro, ale na zahrádce příjemně, ve stínu. Už je to očividně náš rituál, vždy když se vidíme, mě pozve do nějaké restaurace, a mohu si dát úplně cokoliv chci. ☺ Jsem zvyklý vždy na mé nejoblíbenější jídlo, smažený sýr a brambory, jenže v této restauraci to zrovna nemají, takže jsem poprvé zkusil rizoto, s omáčkou a krevetami, a chutnalo to úžasně, mňam. 😋 Ostatní na pivo, my na kofolu. 😅🤫