Vánoční hudba:
Nejstarší specificky vánoční hudba patrně vznikla ve 4. století v Římě. Latinské písně jako Veni Redemptor gentium, jejímž autorem je Ambrož Milánský, vyjadřuje teologickou doktrínu vtělení a vymezuje se vůči tehdy rozšířenému ariánství. Píseň Corde natus ex Parentis, kterou složil španělský básník Prudentius († kolem 410) se stále zpívá v některých církvích.
Do 13. století vznikla ve Francii, v Německu a zejména v Itálii tradice zpěvu populárních vánočních písní v místním jazyce, snad i pod vlivem Františka z Assisi. Nejstarší české vánoční písně pocházejí snad ze 14. století, známá píseň „Narodil se Kristus Pán“ z 15. století. Vánoční koledy v angličtině se poprvé objevily v roce 1426.
Po reformaci v severní Evropě zpívání koled zpočátku upadlo. Někteří reformátoři, jako Martin Luther, však zpěv koled podporovali. Koledy z velké části přežily ve venkovských komunitách, dokud nedošlo k oživení zájmu o lidové písně v 19. století. V 18. století anglický reformátor Charles Wesley pochopil význam hudby v náboženství. Kromě mnoha žalmů na melodie, které měly vliv na náboženská hnutí ve Spojených státech, napsal texty pro nejméně tři vánoční koledy.
Felix Mendelssohn-Bartholdy napsal melodii na Wesleyho slova koledy Hark! the Herald Angels Sing. V Rakousku v roce 1818 Mohr a Gruber složili píseň Stille Nacht (Tichá noc) pro kostel v Oberndorfu. Práce Williama Sandyse Christmas Carols Ancient and Modern (Vánoční koledy staré a moderní) (1833) byla první tištěnou verzí mnoha dnes již klasických anglických koled a přispěla k oživení viktoriánského svátku.
Zcela světské vánoční písně se objevily již na konci 18. století. Deck The Halls pochází z roku 1784 a americká píseň Jingle Bells, která se dočkala mnoha verzí, byla autorsky chráněna v roce 1857. Ve 20. století se velice rozšířily afroamerické písně i písně o Vánocích v žánru spirituálů. Skladatelé, zpěváci a hudební skupiny vytvořili velké množství písní vztahujících se k Vánocům, včetně jazzových a bluesových variant. Kromě toho přišlo oživení zájmu o starou hudbu a skupiny zpěváků lidové hudby, včetně interpretů středověké a klasické hudby.
Vánoční písně se svou hlubokou romantikou a náboženskými tématy přirozeně přitahují také ironii a zesměšňování. V závěrečných sekvencích filmu Monty Python: Smysl života (1983) zpívá Graham Chapman píseň Vánoce v nebi se Třemi králi vyzbrojenými nákupními košíky ze supermarketů.
Největším vánočním hitem je podle zisků z prodeje nosičů píseň White Christmas (Bílé Vánoce) od Binga Crosbyho. Písně se prodalo přes 50 miliónů kusů, ale spolu s dalšími coververzemi by to bylo hodně přes 100 miliónů.
Písně určené jako koledy pro 21. století nazpívala na album vydané v roce 2008 Enya. Album bylo hodnoceno jako průměrné.
Česká republika:
Nejstarší záznamy o české vánoční hudbě v takzvaných Mariánských chválách v rukopisu z knihovny Metropolitní kapituly pražské pocházejí z 11. až 12. století. Některé české vánoční koledy pocházejí snad už ze 13. století, ve 14. století patrně vznikla ranní adventní bohoslužba (roráty) s originálními náboženskými písněmi. Časem některé náboženské písně zlidověly do podob koledy. Koledníci a potulní žáci si koledami přivydělávali a šířili je. Z 15. století pochází píseň Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné (zápis této písně je již v Kodexu vyšehradském), ale i Narodil se Emanuel (rukopis Mikuláše Kozla) a Ježíš náš spasitel.
V 16. a 17. století dala Jednota bratrská vytisknout kancionály, kde mezi mnoha písněmi k adventu a Vánocům byla i píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se. V období renesance vzniká dílo Jana Campana Vodňanského Panna syna porodila. Vánoční písně českého hudebního baroka skládal Adam Václav Michna z Otradovic, jenž je mimo mnoha dalších i autorem písně Chtíc, aby spal.
Do období baroka spadá i vznik českých pastorel – skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Mezi pastorely patří dílo Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc. V pozdním baroku se vyvíjí i žánr vánoční mše. Nejznámějším hudebním ztvárněním vánoční mše v ČR je Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby, uváděná i pod názvem Hej mistře, vstaň bystře.
Ve 20. století napsal Josef Suk skladbu pro klavír O štědrém večeru, Bohuslav Martinů klavírní cyklus Vánoce a Vítězslav Novák Písně zimních nocí. Klasickou vánoční hudbu lze obvykle najít na hudebních koncertech pořádaných v kostelech.
I ve 21. století se stále zpívají koledy, např. Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody, Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Štědrý večer nastal, Dej Bůh štěstí atd.
Populární hudba:
Mezi lidmi jsou oblíbeny Vánoce, Vánoce přicházejí (J. Vomáčka a Z. Borovec) nebo Rolničky, rolničky (Jingle Bells, americká lidová). Podle hlasování v anketě v roce 2014 většina z více než 17 000 respondentů považovala za nejlepší vánoční hudbu britský popový hit Last Christmas z roku 1984 od George Michaela a skupiny Wham! (22 procent hlasů), další v pořadí byla píseň Happy Xmas od Johna Lennona. Němci a Rakušané preferují píseň Tichá noc (Stille Nacht), která je velmi oblíbená i v ČR. Mnoho Čechů si ale neuvědomuje, že nejde ani o českou, ani o lidovou píseň.
Mezi českou vánoční hudbu 21. století lze zařadit některá díla známých popových interpretů, jako je Helena Vondráčková, kteří jdou cestou nového přezpívání osvědčených světových hitů, jako v albu s názvem Kouzlo Vánoc. Vánočním hitem hudebního tělesa Sodoma Gomora byla píseň Zasraný Vánoce, která podle autorů „odráží soudobou realitu“.
Vánoční rekvizity:
Vánoční hvězda, pocházející z Mexika, je s Vánocemi spojována od 19. století a mezi populární vánoční dekorativní rostliny patří cesmína, jmelí, červený amarylis, vánoční kaktus nebo Brambořík perský (Cyclamen persicum). Božena Němcová zmiňuje barborky, zvyk, že na svátek svaté Barbory (4. prosince) huřízne si dívčí višnovú nebo křešňovú větvičku a nechá ji v teple rozkvést.
Adventní a vánoční vazba květin má i svůj symbolický význam, zejména pokud je použita v církevní liturgii. Slouží ale především k dekoraci obydlí, společenských prostor i veřejných prostranství během adventu a Vánoc. Vedle vánočního stromku, vždy zelených rostlin (cesmína, břečťan, jmelí) a květin k ní patří i svíčky, které ovšem znamenají i riziko požárů.
Tradiční barvy vánočních ozdob jsou červená, zelená a zlatá, trendy vánočních dekorací však podléhají módě. Evropská asociace floristů a výrobců dekorací (EFSA – European Floral and Lifestyle Product Suppliers Association) sice každoročně vydává své odhady a doporučení, konkurence ale vyžaduje i originalitu.
Kadidlo a jeho levnější náhražky (purpura, františek) jsou aromatické látky a směsi, které pražením nebo pomalým hořením (bez plamenů) vytvářejí vonný kouř a používají se o Vánocích k provonění kostelů i příbytků.
Betlémská hvězda
Betlémská hvězda, zmiňovaná v Matoušově evangeliu, vyjadřuje nadlidský, kosmický význam Ježíšova narození. Jako kometu ji poprvé zobrazil italský malíř Giotto di Bondone (1267–1337) v roce 1304 na fresce Klanění, patrně inspirován úkazem Halleyovy komety v září 1301.
Adventní věnec
Adventní věnec z jehličnatých větví se čtyřmi svíčkami, které se postupně zapalují, slouží k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Vznikl v polovině 20. století patrně v Německu.
Podobný účel má adventní kalendář z tuhého papíru s okénky, která slouží k odpočítávání dnů v Adventu a dětem ukazuje, jak daleko jsou ještě Vánoce.
Andělské zvonění
Také andělské zvonky nebo vánoční pyramida je jednoduchá konstrukce, která nese kruhovou vrtuli se svislou osou. Staví se na kamna nebo na topné těleso, případně se pod ní zapálí svíčky. Proud teplého vzduchu vrtulku roztočí a kovové tyčinky, zavěšené po jejím obvodě, začnou zvonit na malé zvonky.
Prskavka je druh jednoduché zábavní pyrotechniky, která se věší na vánoční stromek jako ozdoba. Z hořící prskavky odletují drobné částečky kovu a tvoří dekorativní světelné hvězdičky.
Také v českých zemích se objevil paradeisl (někdy jako „zahrádka“), jednoduchá konstrukce ze špejlí a jablek, která může nést svíčky. Pochází z Rakouska a z jižního Německa, kde je zcela běžná. Autor uvádí, že tyto ozdoby byly časté až do konce 19. století. Do Česka od poloviny 20. století pronikl ze sousední NDR vánoční svícen se sedmi svíčkami (často elektrickými), který se staví za okno.
Pohlednice a známky
Vánoční pohlednice jsou pohlednice s obrázkem a přáním, které si před Vánocemi vzájemně posílají přátelé a příbuzní. Text přání (např. „Veselé Vánoce a šťastný nový rok“) se příliš neliší od prvního komerčního vánočního přání z roku 1843. Zvyk posílání pohlednic byl populární v ČR během 20. století a poslat desítky i více pohlednic byla téměř společenská povinnost.
Koncem 20. století vznikl a s rostoucí cenou poštovních služeb se rychle rozšířil moderní trend zasílání elektronických vánočních zpráv. Jde často o odesílatelem zhotovený nebo upravený, obvykle tematický obrázek nebo fotografii. Jako nostalgická vzpomínka na minulost se ale i ve 21. století posílají papírové pohlednice, třeba s básní, modlitbou nebo biblickými verši.
Některé státy vydávají k Vánocům pamětní známky. Zákazníci je mohou používat na vánoční přání, což je oblíbené u sběratelů pohlednic. Známky jsou platné po celý rok, přicházejí do prodeje počátkem října a začátkem prosince a jsou vytištěny ve značných množstvích.
V roce 1898 byla vydána kanadská známka s mapou světa a nápisem „XMAS 1898“ (VÁNOCE 1898) v dolní části. V roce 1937 vydalo Rakousko dvě známky pro vánoční pozdravy s růží a znamením zvěrokruhu. V roce 1939 vydala Brazílie čtyři poštovní známky se zobrazením představujícím tři krále a betlémskou hvězdu, anděly a dítě, Jižní kříž a dítě, a matku a dítě.
Vánoční zvyky a pověry
K Vánocům se vztahují některé pranostiky například: Zelené Vánoce, bílá Velkonoc.
Štědrý večer je odedávna považován za zvláštní dobu, kdy kouzla působí silněji a kdy je prý možné nahlédnout i do budoucnosti. Některé lidové zvyky, provozované v tento den, pocházejí snad ještě z předkřesťanské doby. Etnografové popsali množství magických rituálů, jimiž se lidé snažili vyhnout dopadu zlých pověr a naklonit si na svou stranu síly ovládající věci budoucí. Ve skutečnosti tato pověrečná jednání ukazují, spíše než co jiného, nejhlubší lidské touhy, které se příliš nemění.
Kolem roku 1400 popsal sedm nejběžnějších českých lidových tradic, spojených se Štědrým večerem, benediktinský mnich Jan z Holešova. Těmito zvyky byly: půst, pohoštění a almužna, vzájemné obdarování, příprava bílého pečiva v podobě klínu či pletence (patrně vánočka), krájení ovoce, chození na koledu a kladení slámy na podlahu. Jan z Holešova si byl vědom toho, že některé popisované zvyky mají pohanský původ, avšak jejich udržování podpořil citáty z bible. Učený benediktin naopak ostře kritizoval, že někteří lidé tyto zvyklosti provozují z pohnutek, které jim „našeptal ďábel“, tj. ze ziskuchtivosti, touhy poznat budoucnost a posílit moc kouzel: „Vskutku nikdy v celém roce se neprovozuje tolik a takových kouzel jako o tomto svátku. A proč je tomu tak? Protože je to veliký svátek, proto chce také ďábel mít z něho veliký podíl. Proto vkládá lidem do mysli přesvědčení, že pro velikost tohoto svátku mají i jejich kouzla větší moc.“
Při zadělávání kynutého těsta měla hospodyně na zahradě rukama hladit ovocné stromy a volat: „Stromečku, obroď, obroď“, aby byly plodné.
Mezi křesťanské vánoční obyčeje patří bdění (vigilie) a půst, předkřesťanského původu je zřejmě věštění. Přinejmenším mezi večeří a půlnocí se hrály karty a kostky, aby hráči zjistili, jaké štěstí je čeká příští rok, jak jim půjde karta. Častým moderním zvykem je procházka před večeří. Někteří při tom pouštějí vánočního kapra do řeky ve městě, což považují za jeho záchranu, podle odborníků to však bývá rozsudek smrti.
O Štědrém večeru má mít hospodář kapsy otevřené, aby do nich napadalo štěstí, aby přišel k bohatství. Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu. A prádlo se rozhodně nesmí věšet, protože by se během roku mohl někdo oběsit. Zvykem bylo rozkrajovat ovoce, z něhož se věštilo zdraví či nemoc a smrt. Na Štědrý den se nesmějí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal. Nesmí se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.
Po večeři se někde zapalovaly svíčky a pouštěly v lodičkách z ořechových skořápek do mísy s vodou. Rituálem bylo házení střevíce pro zjištění, zda se dívka další rok vyvdá, halekání z brázdy, třesení bezem nebo plotem a poslouchání ze které strany štěká pes. Často je zmiňován zvyk položit pod talíř minci či šupinu z ryby, tento zvyk měl udržet peníze v rodině nebo je přinést. Součástí večeře měly být luštěniny, nejčastěji lžíce vařené čočky, aby byla příští rok dobrá úroda a spousta peněz..jpg)
Kontroverze
Vánoce byly během času předmětem diskusí a útoků z různých zdrojů. Zákaz slavení Vánoc puritány v 17. století v Anglii, Skotsku a anglických koloniích byl veden snahou odstranit zbývající pohanské prvky Vánoc. Zákaz vánočních dekorací radními města Oxford na počátku 21. století a rozhodnutí přejmenovat Vánoce na 'Winter Light Festival' (Svátek zimních světel) bylo vedeno snahou o politickou korektnost a přesné dodržování zákonů.
Školy v Evropě i USA byly terčem protestů, když byly zveřejněny informace (ať už jen podezření či skutečnost), že zakazují zpívat a hrát oblíbené koledy, kvůli jejich náboženskému podtextu.
Iniciativa vegetariánů a veganů „Vánoce bez násilí“ pořádá v Česku každoročně akce směřované proti chovu kaprů (jakož i jiných zvířat) pro vánoční večeři. Projekt „Zachraňte Ježíška“ vznikl jako reakce na využívání „nečeských“ vánočních symbolů v kampaních, které jsou cílené především na děti.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat